Jak se měřil čas v minulosti: Díl II.

Jak se měřil čas v minulosti - Díl druhý

Minule jsme se ponořili do tajů starověkého Egypta a prvních důmyslných systémů jak změřit čas. Dozvěděli jsme se také, že od Egypťanů máme rozdělení dne na 24 hodin. Dnes se posuneme zase o kus dál a přiblížíme se přelomu letopočtu.

Asi 1000 let před naším letopočtem zaznamenaly egyptské sluneční hodiny jedno podstatné technologické vylepšení, které umožnilo měřit čas přesně nejen na jarní a podzimní rovnodennost. Na stupnici se totiž začala používat nakloněná rovina, která umožnila nakreslit stupnice pro každý měsíc zvlášť. Z Egypta se znalost slunečních hodin přesunula do další vyspělé civilizace - k Řekům. Řekové přispěli svými znalostmi k dalšímu vylepšení slunečních hodin, kdy nahradili ostrý hrot gnómonu otvorem. Sluneční paprsek procházející takzvaným „slunečním okem“ tak dosahoval mnohem větší přesnosti měření.

I přes relativní přesnost slunečních hodin se ale nerozšířily hojně do tehdejšího světa. Důvodem byla nutnost adaptace na novou zeměpisnou šířku. Slunce totiž nesvítí na celou planetu z jednotné délky a úhlu, což s sebou přineslo i jednu neuvěřitelnou příhodu. V roce 263 před naším letopočtem expandující římská vojska dobyla v punské válce město Catina na Sicílii. Římské legie odtud do „Věčného města“ přivezli jako kořist i sluneční hodiny. Dobrý nápad legionářů ale narazil na neznalost nutnosti adaptace na novou zeměpisnou šířku v Římě. Catina totiž ležela o 4 stupně zeměpisné šířky jižněji, proto hodiny ukazovaly v Římě čas téměř 100 let špatně, aniž by to místním vadilo. A ještě jedna důležitá věc pro dnešního člověka. Dělení hodiny na 60 minut a minuty na 60 sekund pochází z Babylónské říše. Ta nepoužívala desítkovou soustavu, nýbrž šestkovou.

Autor článku Jan Vachtl 



Potřebujete poradit?

Milan Illés Milan Illés Mistr hodinář