Jak se měřil čas v minulosti: Díl III.

Jak se měřil čas v minulosti - Díl třetí

Minulý díl o historii měření času nás přenesl o další stovky let dál. Onou úsměvnou historkou o špatném měření času v Římě jsme se přesunuli na evropský kontinent, kde  již zůstaneme. 

Znalost slunečních hodin samozřejmě nezůstala izolována v severní Africe. Nejdříve se sluneční hodiny dostaly do starověkého Řecka, kde je vylepšili filozofové Archaického období Anaximandros a Aneximenes. No a nakonec si čas začali měřit i Římané. Jestliže jste byli někdy v Vatikánu na Svatopetrském náměstí, tak jste jsi určitě všimli 24 metrového obelisku uprostřed náměstí. V roce 38 našeho letopočtu se římský císař Caligula rozhodl transportovat tento obelisk do „Věčného města“. Jak se mu podařilo obrovský obelisk transportovat takovou dálku tehdejšími technlogiemi zůstává dodnes záhadou.

Vodní hodiny

Přesuneme se zase o kus dál do Alexandrie. Zde 300 let před Kristem matematik a mechanik Ktésibios zkonstruoval první doložené vodní hodiny. Ty fungovaly na principu odkapávající vody a podle jejího množství, které buď nateklo do nádoby nebo z ní odteklo, se určoval čas. Jeho vodní hodiny stály v chrámu Arsinoé a měly podobu sošky chlapce stojícího na plováku, který ukazoval na stupnici vyrytou na otáčivém bubnu. Nevýhoda těchto hodiny byla ale neustálá přítomnost obsluhy, jež doplňovala vodu do zásobníku těchto hodinek.

Přesýpací hodiny

Když se řekne přesýpací hodiny, jako první jsem si ihned vzpomněl na pohádku Šíleně smutná princezna, kde rádcové Y a X pomocí přesýpacích hodin odpočítávají začátek války dvou království.  Princip přesýpacích hodin je podobný jako u těch vodních, jen zde vodu nahradil jemný písek. Odpadla ale nutnost výroby složitého mechanizmu vodních hodin. Jedná se o dvě průhledné nádoby na sobě a spojené úzkým otvorem. Z horní nádoby se písek přesouvá do té spodní a na stupnici snadno odečteme čas. Zjevnou nevýhodou tohoto měření je praktická nemožnost měřit delší časové úseky, leč jsou známy ale i obří přesýpací hodiny, které měřily až dvanáctihodinové intervaly. První přesýpací hodiny se objevily s největší pravděpodobností již v antickém Řecku. Hojného využití si ale užily až na maríně. V době dlouhých mořeplaveb se totiž staly nejspolehlivější metodou měření času na korábech, kde se sluneční i vodní hodiny nemohly pro kolébání lodě použít.

Autor článku Jan Vachtl

Potřebujete poradit?

Milan Illés Milan Illés Mistr hodinář