Historie vojenských hodinek Díl. II

09.01.2016 12:38

Výrazný milník a zlom designu vojenských hodinek nám přináší rok 1930, kdy americké ministerstvo obrany přijímá a představuje normu MIL-SPEC (United States Military Standard), která standardizuje všechny položky používané americkým ministerstvem obrany, tedy i hodinky.
Američtí vojáci tedy smí používat jen a pouze hodinky, které splňují tuto normu. Jedním z hlavních kritérií je pochopitelně absolutní spolehlivost, tedy odolnost za všech okolností. Hodinky s certifikátem MIL-SPEC splňují ty nejpřísnější normy.  Řada zemí představuje později své vlastní normy a testy, avšak MIL-SPEC jsou stále považovány za nejpřísnější, nejserióznější a nepodstatnější.

V letech 1955-1975 běsní v Asii, konkrétně ve Vietnamu válečný konflikt. Nastupují zde nové zbraně, nové technologie i nové taktické principy. Ty vyžadují ještě větší přesnost a načasování. Z drahého a stylového doplňku vojáka se stává nutnost. Americká armáda přestává objednávat drahé a designové hodinky a přesedlává na dostupné, účelové strojky. Již se nevyplatí opravovat, za rozbité hodinky vojáci okamžitě nafasují nový kus. Hodinový strojek byl usazen v nerezovém odolném těle a krycí sklíčko bylo nahrazeno levnějším plastem.

Základním požadavkem vojáka je operovat i v hluboké noci, ve tmě a zimě. Tím pádem je potřeba, aby i hodinky byly čitelné ve tmě. Ve Vietnamu se to řešilo radioaktivním tritiem (což je izotop vodíku) naneseným na ručičky a ciferník. V roce 1989, o tolik let později, teprve nový standard zakázal tento materiál, který byl karcinogenní. Místo toho se začalo používat světelných mikroampulí s tritiem v plynném skupenství. Mělo to mnoho výhod, tritium je samosvítící, tudíž není třeba baterie, ani nabíjení na světle. Luminiscence je až 100x vyšší než u tradičních fosforeskujících ručiček. Extrémní jasnost trvá 10 let, ale čitelné hodinky jsou až 20 let a navíc je v ampulích pouze stopové množství tritia, tudíž na povrchu hodinek není naměřitelná žádná radioaktivita. Takové hodinky dnes poznáte podle označení H3 na ciferníku.

Současné vojenské hodinky se svým starším kolegům již moc nepodobají. Může za to extrémní pokrok v technologiích. Hodinky ve vojenském prostředí musely ujít skutečně dlouhou cestu a nyní jsou nezbytnou součástí výbavy každého vojáka.

 

Autor Článku Filip Šinákl

Zpět