Druhy hodinových sklíček a jejich historie

Hodinová sklíčka patří mezi nejvíce náchylné části k oděru či rozbití. Sklíčko musí vydržet nárazy, škrábance, povětrnostní vlivy jako je kyselý déšť, mráz, sníh, písečnou bouři, a u potápěčských hodinek i voděodolnost způsobenou hydrostatickým tlakem. Jemné škrábance na pouzdře většina majitelů toleruje, leč právě škrábanec na sklíčku není zrovna tím, o co by hrdý majitel hodinek stál. 

Původní náramkové a kapesní hodinky osazovali mistři hodináři křišťálovými sklíčky, jelikož neexistoval žádný jiný dostupný průhledný materiál, který by mohli použít. Byli tedy omezeni technologií a bylo to znát. Křišťál je velice křehký materiál s malou odolností vůči otřesům, které se bohužel během každodenním nošením hodinek nevyhnete. Proto se můžeme setkat s kovovými víčky kapesních hodinek, jejichž primárním účelem bylo zamezit prasknutí křišťálového sklíčka. Doba ale pokročila a křišťálová sklíčka nahradily plastová (akrylátová), minerální a safírová.

Akrylátová sklíčka

Plastová sklíčka se začala nejvíce používat v šedesátých letech minulého století. Mají tu výhodu, že jsou levná a velice odolná proti prasknutí, leč se snadno poškrábou. Na rozdíl od ostatních druhů sklíček je ale možné celkem jednoduše drobné škrábance zabrousit. Stačit vám k tomu bude hadřík a leštící pasta. Po chvilce leštění a následném omytí vodou škrábance zmizí. Plastová sklíčka se dnes používají u levnějších, dětských hodinek a modelů, které se odvolávají na historickou předlohu, jako např.: Geckota W-01 Vintage Jumping Hour. Ten se inspiroval klasickými chronografy 40. let minulého století a má  dvojité „retro“ vypouklé akrylové sklíčko s antireflexní úpravou. 

Minerální sklíčka

Mezi nejrozšířenější a nejpoužívanější sklíčka patří minerální. Mají asi desetkrát větší tvrdost než ta plastová, zejména díky použití oxidů křemíku a povrchovému tvrzení. Na Mohsově stupnici tvrdosti má minerální sklo stupeň 7. Je tak odolnější proti poškrábání, pokud ale k poškrábání přesto dojde, musí být vyměněno. 

Hodinky s tvrzeným minerálním sklem, nazývané Hardlex, používá převážně firma Seiko. Jedná se o vrstvu umělého korundu - safíru nanesenou na křemíkové sklo. Toto sklíčko údajně i lépe odolává tlaku, než safírové, najdeme ho proto u mnoha potápěčských modelů.

Safírová sklíčka 

A nakonec tu máme sklíčka safírová. Ty jsou velice odolná a oblíbená, ale zase křehká. Oproti předchozím sklíčkům jsou velice odolná proti poškrábání, uvádí se že 2-3krát odolnější než sklíčka minerální. Tím, že jsou křehčí jsou oproti minerálním sklíčkům náchylnější k prasknutí nebo roztříštění.

Safír je znám od 19. století, poprvé byl ale použit na sklíčka až v šedesátých letech minulého století. Na rozdíl od čirého přírodního safíru se ten syntetický získává krystalizací korundu při teplotě 2000°C a může mít různé barvy. Safírová sklíčka se používají u dražších modelů hodinek a jsou velmi často zakřivená.