První lodní chronometr

Než byl vynalezen mořský chronometr, bylo možné najít zeměpisnou šířku docela přesně pomocí nebeské navigace a díky starším nástrojům, jako je astrolab. Zeměpisná délka však mohla být pouze odhadnuta, protože přesné určení zeměpisné délky se provádí porovnáním časových rozdílů.

Starší hodiny mohly ztratit až 10 minut denně, což znamenalo možnou denní chybu v poloze lodi nejméně 240 km. Stanovení zeměpisné délky bylo takovým problémem, že v roce 1714 byla nabídnuta britskou vládou tzv. „Longitude Prize“, kdy byl za tímto účelem přijat zákon parlamentu. Celková cena 20.000 britských liber, což byla v těchto letech obrovská částka, byla nabídnuta každému, kdo mohl vypočítat délku s přesností do 48 km. 

Harrisonův chronometr 

Přesnější kyvadlové hodiny byly na moři k ničemu, protože lodě vždy pluly v bouřlivých mořích, takže kyvadla byla nefunkční. V závodě o přesné měřicí zařízení, vynalezl John Harrison, truhlář z Yorkshiru, hodiny založené na pružině. Jeho řešení bylo průlomové a trvalo celých 40 let.

První lodní chronometr H1, byl vytvořen v roce 1736. Je obrovský, má vysokou hmotnost je považován za první vyrobený chronometr. 
John Harrison na něm pracoval 5 let. 

 

Po dalších letech práce, v roce 1741, vytvořil chronometr H2. V té době však Británie bojovala se Španělskem, a tak jeho návrh nemohl být vyzkoušen. Byl mu však poskytnut grant, aby mohl pokračovat ve své práci. 

Po 17 letech práce navrhl H3. Sám však byl s tímto modelem zklamán a začal hledat jiné metody, jak zlepšit jeho výkon. Rozhodl se, že namísto „lodních hodin“ bude praktičtější časoměřič.

Roku 1759 došlo k dokončení neslavnějších hodin určených k námořní navigaci, chronometru H4. Vážil kolem 1 kilogramu a měl průměr pouhých 13 cm. Jeho testování probíhalo dlouhých 25 let než byl uznán jako dostatečně přesný pro námořní navigaci. Jeho odchylka byla neuvěřitelných 15 sekund za 5 měsíců, tedy 0,1 sekundy za den. Celý příběh o Harrisonovi a vzniku prvního chronometru byl také zpracován ve filmu Zeměpisná délka. 

 

H4 posloužil k sestrojení dalšího chronometru označeného jako K1, který využil James Cook o několik let později, na svých plavbách kolem světa. Po jeho návratu bylo zjištěno, že jeho výpočty délky na základě chronometru byly přesné s přesností na 12 km. Harrison získal za svůj vynález celkem 14.500 britských liber.  

Péče o mořský chronometr

Dnes si levné křemíkové hodinky udržují přesný čas a mnoho chronometrů na lodích je napájeno baterií. Avšak ještě před třiceti lety, než byly tyto hodinky snadno dostupné, každodenní rutina na moři zahrnovala ošetřování chronometru s velkou péčí. Jednalo se o každodenní pečlivé natahování a ochranu při pohybech lodi tak, aby se zabránilo poškození chronometru. Následovalo samozřejmě pečlivé srovnávání času chronometru s časovým signálem přes rádio pro každodenní potvrzení přesnosti mořského chronometru.

Galerie chronometru H1 a H4.