Mám k měření času určitý vztah daný tím, že jsem se před řadou let zabýval jeho měřením, byl jsem i zaměstnán v ústavu, který tehdy (a i nyní) obhospodařuje národní časový etalon. Tam jsem pochopil, že není jen tak mít přesné „hodiny“ a přesný a jednotný čas. Ať už jde o pikosekundy cesiového generátoru nebo o sekundy mechanického strojku, pořád je to o respektu ke zkušenostem a základním principům a vztahu k Řemeslu (velké ř není překlep) a velké trpělivosti.
Před 15 lety jsem si pořídil pilotky Citizen, v titanu, řízení radiem a napájené světlem. Krásný technický výtvor, celých 15 let jdou na sekundu (proč ne, když se každý den synchronizují přes DCF).
Dnes bych asi volil řízení GPS, ale to tehdy ještě v náramkovém provedení nebylo tak dostupné. Pořád jsem ale měl vždycky radost, když se mi podařilo (jen tak pro zábavu) zprovoznit starý budík po babičce nebo kukačky či starožitné pendlovky. Vždy jsem si říkal, jak to někdo vymyslel, vykoval vybrousil, že to do sebe pasuje a ono tiká přesně jak má. A tak jsem chtěl mít tikající hodinky na ruce.
Už léta sleduji e-shop pana Illése a jeho rodiny, jednou už jsem málem objednal letecké B-uhr od Geckoty, ale jsem váhavý střelec a nákup odložil. Pak se objevily od téhož výrobce divery Geckota G-02.
Dle mého názoru velmi povedený dizajn těchto hodinek zde nechci znovu opěvovat. Už to udělali jiní a na netu se lze dočíst dost. Zkrátka jsou pěkné, bytelné, je to v podstatě kusovka (100 ks od každé ze tří barevných provedení lunety). Nad čím se chci zastavit je přístup e-shopu k zákazníkovi. Ještě, než jsem objednal své G02, dlouho jsem váhal, zda se strojkem ETA nebo PT5000. Rovněž o těchto kalibrech bylo hodně napsáno, a zvláště o ETA 2824-2 si lze číst celé dny. ETA nakonec zvítězila i díky panu Illésovi, s kterým jsem konzultoval .
Cítím úctu ke generacím nadšenců, kteří dali základ tomu, že někdo dokázal navrhnout a efektivně vyrábět v sériích takový mechanický stroj jakým ETA 2824-2 je. A tak jsem si téměř vysněné hodinky přes e-shop nejpanskehodinky.cz pořídil. Vybalil, natáhl a jako malý kluk zkoumal detaily ze všech stran. Mé zkoumání došlo tak daleko, že jsem si nešťastně poškodil lunetu. Také jsem prováděl pravidelná měření odchylky a popravdě nebyl úplně nadšený z denní odchylky cca +15s.
S obojím jsem se obrátil na pana Illése s obavou, že mně (tak jak by to jistě mnohý e-shop udělal) odkáže (asi oprávněně) na porušení záruky či nějak podobně (hůře).
Ale dostalo se mi chování kamaráda, nadšence. Hodinky jsem poslal, pan Illés je seřídil a dohodl s výrobcem dodávku nové lunety. To bylo jistě nad povinný standard, zvlášť když si uvědomím, že jde o limitovanou edici. Po seřízení mám dnes na ruce de facto chronometr. Denní průměrná odchylka je cca +-1s. (Strojek je prostě dobrý i když jde o konstrukci z minulého století) a pan Illés je machr, který jej dokázal vyregulovat.
No a já ve svých 60ti zase jako malý kluk, který má co chtěl už dlouho mít. (Ano, mohl jsem si koupit Rolexky, ale to by byla trochu jiná radost, než tu popisuji.
Autor článku,
Jarda Králík
Milan Illés
