Závod plynových balonů Poháru Gordona Bennetta s hodinkami Tisell

Závod plynových balonů Poháru Gordona Bennetta

Trvalo to pár týdnů, než jsem si dokázal sednout a v klidu si utřídit vzpomínky na náš let. Je toho totiž strašně moc, co se člověku žene na mysl. Z toho zahlcení mě dostalo až velmi systematické líčení událostí časopisem Flying Revue, se kterým jsme byli my, nebo náš pozemní doprovod stále nějak v kontaktu. Až jejich fakta mi poskytla skoby, po kterých jsem se jako horolezec mohl vyškrábat až nahoru na skálu vzpomínek a emocí, abych se nerušeně rozhlédl. 

8. 9. 2017, 19:37h   Odstartováno! Historický okamžik se naplnil - první plynový balón s českou posádkou na Gordon Bennett Cupu se právě vznesl do vzduchu. Držíme palce, stateční vzduchoplavci.

Odsypávám písek, ne po lopatkách, ale rovnou z pytlíku, abychom stoupali rychle. V hlubině zanikají tón české hymny, z dálky zní zvuk televizní helikoptéry. Musíme rychle nahoru. Jednak máme kolem sebe hory, ale hlavně musíme nastoupat na předepsanou letovou hladinu pro průlet řízeným prostorem bernského a curyšského letiště. Podívám se na hodinky, jsou pocukrované pískem. Za chvíli bude tma. 

8. 9. 2017, 22:07h    Dvě a půl hodiny po startu mají Aleš s Honzou za sebou 135 km, právě vstupují rychlostí 56,8 km/h v nadmořské výšce 2820 m nad Ženevském jezerem.

Pod námi se objevuje temná hladina. Odráží se v ní světlo měsíce. Gordon Bennett se startuje vždy za úplňku, právě, aby bylo v noci co nejlépe vidět. Poziční záblesková světla našeho balonu vynechávají, až nakonec zhasínají úplně. Horečně opravujeme jejich koncovku, ale rozpadne se nám v ruce. Z holých drátů odřezává Honza izolaci a přicvakává je do napájení vysílačky. Chvíle napětí a po plášti balónu přelétne kýžený záblesk. Vše je v pořádku. Letíme dál. Ciferník mých hodinek je velký a jasně svítí nad tou noční krajinou. Během noci se na ně podívám ještě několikrát. Vždy, když měníme frekvenci řízení letového provozu a hlásíme se. V tu chvíli si vše zapisujeme do palubního deníku. Teprve teď, ve tmě a v určitém spěchu a rozčilení, dokážu ocenit, jak je ciferník stavěný. Díky dvěma kružnicím čísel dokážu zapsat čas stejně rychle, jako kdybych se koukal na digitálky.

9. 9. 2017, 3:46h     Balón české posádky překročil českou hranici v nadmořské výšce 2583 km. Hranici překonali Honza s Alešem nad Šumavou,
5 km severozápadně od Železné Rudy, jako první ze všech balónů. Za sebou mají 729,7 km letu.

Je krásné, letět na domovem a letět, i shodou šťastného losu pořadí startujících, jako první. Nad Orlíkem svítá a já si najednou uvědomuji, jak pro mě v balónovém koši vlastně nikdy, až do teď, nebyl čas nijak důležitý. V horkovzdušném balónu pilot kontroluje zbývající množství propanu v lahvích a ve vodíkovém balónu ho zajímá počet pytlíků s pískem. Až tady, na závodě, je čas vlastně důležitá hodnota. 

9. 9. 2017, 7:29h   Zpráva z balónu od Golčova Jeníkova: "Kvůli zhoršené oblačnosti jsme museli naklesat a pokračujeme dál na sever". U Golčova Jeníkova byl balón nejníže za celou dosavadní dobu letu - 1051m. 

9. 9. 2017, 8:22h   Honza s Alešem opět nabrali výšku (2612m) a nad Pardubicemi jsou na prvním místě průběžného pořadí. V první trojici je s nimi švýcarská posádka Krebs-Gschwendtner (SUI-3) a Japonci Hashimoto-Ichiyoshi (JPN-1).

Vzdušné proudy nad Orlickými horami s námi pěkně zacloumají. Podobné to bylo k ránu nad Šumavou. Přístroje začnou pískat a po táhlém stoupání začínáme jít k zemi třemi metry za vteřinu. Společně rveme patnáctikilové pytlíky s pískem ze závěsů a vykloněn nad kobercem krajiny cukruji pohraničí. Vzduchoplavectví je z velké části dřina. To, co je v oblacích lehčí než vzduch, je na zemi zatraceně těžké. A to, co nás tady nahoře odlehčuje, tak činí neochotně, jako by se mu nechtělo přes palubu.

9. 9. 2017, 17:45h  Landed, svítí od tři čtvrtě na šest sobotního večera u balónu české posádky. Honza s Alešem uletěli ve svém balónu 1077 km a přistáli 145 km severozápadně od Varšavy, u města Wloclawek. Celou dobu letu si vedli statečně a k první české účasti v tomto vrcholném podniku jim blahopřejeme!

Na ciferníku mých hodinek náš let vlastně nejsou ani dvě kružnice, které by malá ručička dokončila. Necelých 22 hodin letu. Ale zcela jistě ten krátký úsek událostí vytvořil na ose času mého života takový malý uzlík. Od teď už kdykoli, i potmě nahmatám tu událost a budu přesně vědět, že tohle se stalo před a tohle potom. Evropu mezi Švýcarskem a Polskem jsme během našeho letu poprášili více než osmi metráky jemného písku s příměsí soli, aby nezamrzl. Někdy jej vážili lopatkou po gramech, jindy sypali hlava nehlava, jen abychom už přestali klesat. Na zemi jsme tahali lana balónu, který se rval k nebi. Když tohle píši, pohladím sklíčko svých hodinek a ani nevím proč, ale jsem rád, že jsem ho při té lopotě v oblacích ani neškrábnul. Protože na hodinkách záleží. 

 Autor článku Aleš Vašíček

 

Potřebujete poradit?

Milan Illés Milan Illés Mistr hodinář