Quartz vs mechanický strojek – Tichá revoluce času

50 let, to je nějakých 438 tisíc hodin a nějaké drobné. A kdybychom to počítali na tiknutí vteřinovky, půjde to číslo do miliard. A přesto, letos na Boží hod vánoční, v čase, kdy se lidé starají o čas jen za předpokladu, že si prohlížejí nové hodinky, co dostali pod stromeček, tak právě v ten den to bude půl století od revoluce, která možná navždy změnila měření času tak, jako ho známe dnes. A aby toho nebylo málo, pozoruhodné na tom je to, že ta revoluce přišla bez jediného tiknutí. Japonský výrobce hodinek Seiko totiž po desetiletí výzkumu a cpaní stroje velkého jak špajz do náramku na ruce, představil světu, pravda, z našeho pohledu trochu nemarketingově, až 25. prosince 1969, první náramkové analogové hodinky s pohonem quartz.  

Po svém dědovi mám quartzové Omegy Seamastery a ano, musím přiznat, že právě to slovo quartz ve mně vzbudilo trochu zklamání. Doufal jsem, že to bude pravý mechanický strojek a přitom se pod víčkem skrývala změť elektroniky. Jenže před padesáti lety, když Seiko odhalilo své Astrony v pouzdře z 18ti karátového zlata, stály tyhle hodinky skoro půl milionu yenů. Za to by tehdy byla malá Toyota. Bylo to něco naprosto nevídaného a doposud neochvějnou skálu, svět hodinářů, takových těch švýcarských uhlazených strýčků s kamennou trpělivostí, jestřábím okem a bez smyslu pro humor, začala podemlívat voda z dalekých asijských rýžovišť. 

Pro laika dnes znamená miniaturní nápis „quartz“ na ciferníku hodinek jen pár věcí. Budou to mnohem levnější hodinky, než kdyby tam bylo napsáno třeba „automatic“ a půjdou strašně přesně až do chvíle, než bude potřeba vyměnit baterii. Místo mechanického stojku, který by sestavil člověk, tak udávají přesný čas vibrace krystalu, jehož objevení se táhne až do dob slavných manželů Curieových, kteří mj. objevili radioaktivitu. Ano, na ruce nosíte stojek, který vytvořily jiné stroje. V naprostém klidu a bez zaváhání. Není to mechanika od hodináře, který je taky jenom člověk jako my a jeho pevná ruka s titěrným šroubováčkem, pak, když se kolečka omylem rozkutálejí po stole, tento stůl rozmlátí kalačem, rozkope i tu sesličku, na níž seděl a lupu nacpe do kamen. 

Jenže my jsme stále ještě v posledním týdnu šedesátých let. V době, kdy jsme přistáli na Měsíci, kdy ženy díky antikoncepční pilulce rozhodují o početí, kdy Beatles válcují hitparády a za chvíli se takto, v quartzové frekvenci 8,192 Hz proswingujeme až do let 70., kdy slavný agent James Bond ve filmu Live and Let Die nemůže střílet, chce-li zjistit přesný čas. Jeho quartzové digitálky Pulsar P2 je totiž potřeba nejdřív druhou rukou rozsvítit. 

Bylo to zřejmě poprvé, kdy hodinářský svět, i přes všechny natažené kalibry zaspal dobu. Švýcarští mistři občas procedí něco jako „Japonec až na konec“ a elektronicky řízený stroj je nevzrušuje. Naoko. A Američani? Ti sice přijmou praktický pohon, ale zase je nechává chladnými přicházející móda digitálek. A tak Asijský drak pomalu ovládá naše zápěstí, naše budíky, naše polední pauzy, dobu s našimi dětmi ve střídavé péči, zkrátka naše měření času. Ale tohle švýcarské zaváhání trvá jen, coby rolexkami přes údolí dohodil. Právě třeba exkluzívní Rolex přichází už začátkem 70tek s quartz pohonem vlastní konstrukce a když už se zdá, že japonský ninja definitivně zneškodnil švýcarského mistra, svět je totálně šokován příchodem slavných Swatchek. Levné low-endové hodinky v plastovém pouzdře, vezmou počátkem 80. let útokem svět. A vrací zpět staré časy. V roce 1983 je 80 % vyvezených švýcarských hodinek quartzek a 42 % z nich je z plastu. Švýcaři jsou opět zpět v sedle a totální válka, kdy mechanické hodinové strojky byly odsunuty na vedlejší kolej staromileckých hodinových maniaků přesnou elektronikou, tak takhle válka pomalu končí. 

Dnes se zdá být vše v pořádku. Žijeme v době, kterou sice v naprosté většině odměřuje systém quartz, ale mechanické hodinky zažívají velký návrat. Nedá se říct, jestli jsou některé horší než druhé. Je to otázka výběru, vkusu a preferencí. Mechanika nebude nikdy tak přesná, jako elektronika. Ať už se zamilujete do jedné nebo do druhé, bude to vždy dobrá volba. Jen bych řekl, že ta elektronická milenka bude neomylná, ale nebude mít moc smysl pro humor, nebude vonět. To ta mechanická přijde občas pozdě, nebo zase příliš brzy. Bude občas strašně drahá, ale zase s ní bude legrace a vydrží opravdu hodně. Výpravu na Měsíc, na dno oceánu nebo prostě jeden celý, obyčejný život.

Aleš Vašíček

Přečtěte si další články reportéra TV Nova Aleše Vašíčka

Recenze: hodinky Luminox 3001.F

Jak reportér TV Nova, Aleš Vašíček, testuje naše hodinky

Závod plynových balonů Poháru Gordona Bennetta s hodinkami Tisell

Fotopříběh - Hodinky Phoibos na cestách s reportérem Alešem Vašíčkem

Luminiscence - od radioaktivních primek až k nejnovějším technologiím