Jak reportér TV Nova, Aleš Vašíček, testuje naše hodinky

Vždy jsem měl slabost pro mechanické hodinové stroje. Pravda můj děda nosil až do své smrti quartzové Omegy Seamastery, které jsem vždy obdivoval, ale mně jednoduše učaroval mechanický a později automatický nátah. Před patnácti lety jsem si pořídil své první mechanické Poljot Aviator a mám je dodnes. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude teprve začátek, a že budu mít možnost, tyto hodinky testovat. Ono tedy, ruku na srdce, co se dá testovat na hodinkách, které se od rádiovým signálem řízených hodin odchýlí v řádech vteřin za den, safírové sklíčko je nepoškrabatelné a celkově jsou velmi odolné vůči vlhku, vodě, prachu vibracím i nárazům?

Postupně, v průběhu zhruba tří let jsem vyzkoušel hodinky Geckota, Tisell a Phoibos. Pracuji jako novinář a dostávám se často do podmínek, které se vymykají běžnému standardu. Hodinky uvedených značek se mnou zažili podmínky pouště, pralesa, širého moře, ale i třeba i jízdy na motorce v dešti, plavání, plachtění na moři a také létání.

Co se týče strojků či jednotlivých kalibrů, to je mimo moji rozlišovací schopnost. Odchylka v řádech několika vteřin od přesného času za den je myslím naprosto v pořádku, výměnou za fakt, že jde o samonátah. Pokud se člověk o tyto stojky zajímá a občas sleduje porovnání se strojky o něco dražších značek, stále jsme v oblasti velmi dobrého poměru cena/výkon, když ne na totožné úrovni.

Nejprve jsem měl možnost porovnávat hodinky Tisell Pilot Type B a Geckota K1. Nemám moc velké ruce a musel jsem si nejprve zvyknout na trochu větší váhu. Ale to je opravdu jen zvyk. V zimě je někdy dobré, nandávat si hodinky až poté, kdy má člověk na sobě svetr a bundu, a nervat tak hodinky skrz rukáv. Ale hlavní rozdíly jsou jistě hlavně v designu ciferníku.

Mé Geckoty K1 jsou velmi dobré pro rychlou orientaci v čase. Kouknout a vědět, jestli jedu pozdě, kolik je zhruba hodin. Velmi jsem je ocenil kupříkladu při jízdě na motorce, kdy není moc čas k přesnému odečtu času, tedy myšleno v řádech vteřin. Vibrace na mém anglickém motocyklu také nečinili stroji hodinek žádný problém. Také jsem velmi ocenil nejenom kvalitní safírové sklo, ale i kvalitní provedení pouzdra. S těmito Geckotami jsem absolvoval natáčení Rallye Dakar v Paraguaji, plavil jsem se s nimi na plachetnici, absolvoval letecký výcvik, prostě nikterak jsem je nešetřil. Vlhkost, prach ani plavání ve slané vodě nebyl žádný problém.

Hodinky Tisell Pilot Type B mi s konečnou platností zodpověděly otázku nadčasového leteckého ciferníku. Tedy dvou kružnic, kdy na vnější jsou minuty a vnitřní hodiny. S těmito hodinkami jsem absolvoval legendární Pohár Gordona Bennetta, tedy dálkový let vodíkovým balónem napříč Evropou. Mimochodem, zlomili jsme dva české národní rekordy v délce doletu a času stráveném ve vzduchu v balónu. Design tohoto ciferníku, vyvinutý v druhé světové válce (pokud se nemýlím) je vskutku geniální. V mých očích plně nahrazuje praktičnost digitálek, když stojíte rozespalý na ostrůvku autobusu a snažíte se zjistit, jak dlouho budete čekat. Tento ciferník je totiž dělaný pro letecké navigátory, aby byli velmi rychle schopni odečíst časový údaj. Malý ciferník hodiny, velký ciferník minuty. Tohle zjištění mě hřálo vždy, kdy bylo v balónovém koši třeba odečíst přesný čas.

Velikost ciferníku je pak u obou modelů logicky větší. Oboje jsou stroje, které vznikly z praktických důvodů. Co bych si já osobně přál, by bylo, aby fosforeskující materiál dokázal udržet ciferník déle viditelný v noci. Ale je zase fakt, že jak často letíte celou noc v naprosté tmě a potřebujete sledovat přesný čas. A ještě jedna věc: s oběma modely jsem plaval ve vodě, ale hlavně, v koši plynového balónu testoval jejich prachotěsnost. Tam se totiž neustále sype jemný písek, který se dostane úplně všude. A oba obaly hodinek obstály velmi dobře.

Poslední model, jehož testování si velmi užívám, jsou hodinky Phoibos PY007 Automatic. Strašně mi vyhovuje menší ciferník, mohutnost pouzdra, praktičnost otočné lunety pro odpočet času a datumovka. Sice místo dekompresních přestávek při vynoření z hloubkového ponoru měřím vajíčka natvrdo, ale to je jedno. Funguje to stejně.

Nosím model bez kyklopa, tedy minilupou nad datumovkou. Výhoda je, že je datum viditelné ze všech úhlů a nevýhoda, no, možná ji nevidím, protože zatím dobře vidím. Stejně jako Tisell či Geckoty přejaly osvědčený design praktických leteckých hodinek, Phoibos a ostatně celá řada klasických potápěčských hodinek přejala legendární design Rolex. On totiž skvěle funguje. Je přehledný a hlavně je i potmě čitelný, a to včetně vteřinovky.

Phoibosy se mnou zatím absolvovaly paradoxně hlavně hodně létání. V balónu i v letadle. Ovšem nutno dodat, že časté změny tlaku neměly žádný vliv na vodotěsnost. Ale chystám se s nimi hledat potopenou válečnou ponorku v Biskajském zálivu, tak to prověříme... Zatím z nich mám krásný pocit, že by se s nimi daly zabíjet hřebíky a přitom jsou vhodné i do běžného života. Prostě krása klasického sportovního designu. Zašroubovatelná korunka, prakticky schovaná za ochranným mantinelem budí dojem velké odolnosti.

Velmi si užívám jak praktický gumový řemínek, tak i lehký NATO řemínek z nylonu. Při výměně je ovšem třeba dát si pozor na tloušťku řemínku. Phoibosy mají z nějakého důvodu řemínkové tyčky velmi blízko pouzdru. Je nutné tedy hledat průtažné řemínky o tloušťce ne více něž 1,2 mm. Ale to jen tak na okraj. S NATO řemínkem mi po ruce pokukují všichni hipsteři v okolí. Tiselly mi chválí hlavně milovníci válečné historie a Geckoty mají rádi především milovníci jednoduchého designu. Já osobně koukám tak nějak skrz ciferník na ten kalibr. Hodinky s automatickým nátahem nosím už několik let a pořád si nemůžu zvyknout na tu geniální funkčnost strojku, který si žije z vašeho pohybu. Je to návykové, odvyknout si na baterie. 

 

1

2

3

Autor článku Aleš Vašíček 

Potřebujete poradit?

Milan Illés Milan Illés Mistr hodinář